Dobrý večer paní Vedlová,
kurzem jsem byla přímo nadšená, neustále o něm někomu říkám, či píši. Měla jsem zpočátku obavy, ale atmosféra opravdu byla domácí, partička lidí skvělá. Pracovali jsme ve dvojicích a pan kuchař Radek Kašpárek je opravdu človíček na svém místě. Poradil, pomohl a je to veselá kopa. Uvařili jsme tolik jídel, že jsem si nikdy nedokázala představit, že za 4 hodiny zvládneme tolik chodů. Samozřejmě, byli jsme na to v tom páru dva a ještě nám k ruce byla slečna, která odmývala našpiněné nádobí, což byla veliká pomoc, ale pracovali jsme rychle a myslím i kvalitně. Co jsme si navařili, to jsme si také mohli sníst, což mnozí již nedokázali, protože chodu bylo hodně. Vyfasovali jsme misky a co se nesnědlo jsme si odnesli domů. Manžel měl večeři a opravdu si moc pošušňával. Člověk si myslí, že v mém věku mě nic nepřekvapí a už se nemám ani čemu přiučit a ejhle, omáčky tohoto druhu, co jsme se učili, takto nedělám. Většinou si to všechno zjednoduším, použiji něco i v prášku a tady jsme použili pouze sůl a pepř a pak zelninu a úplně to stačilo, ba co víc, jídla byla jedinečná! A co musím ještě zdůraznit, že i to popíjení vínka během vaření - člověk je nad tím sporákem skutečně zpocený a vyprahlý - má co do sebe a patří to k tomu vaření. Bylo nám veselo a uteklo to jako voda. Kuchyň byla v takovém provensálském stylu, velká, takže jsme se nikde netlačil. Takže musím Vám i kolektivu moc poděkovat za příjemné odpoledne, poznala jsem nové lidi a jsem ráda, že jsem mezi ně zapadla. Všichni kolem mě v rodině jsou rádi, že mi k Vánocům dali bezvadný dárek a už jim vrtá v hlavince (to je na nich vidět), že přemýšlí do jaké kuchyně by mě zase vyslali. A já si opět myslím, že už se nic nového nemůžu přiučit ... neprávem ...
Přeji Vám hezký den, plno sluníčka a úsměv na tváři
S pozdravem Jana Váhalová
